Text: RNDr. Jan Němec

Mým koníčkem je fotografování přírody a vůbec všech přírodních zázraků, kterých je přes usilovnou snahu člověka na světě stále ještě nespočet. Snad díky četbě knih Jacka Londona mne to táhlo do severské divočiny, do kraje ledovců a jezer. Nakonec díky šťastné souhře náhod, které jsem samozřejmě i trochu pomohl, jsem se mohl vypravit s manželkou na tři týdny do oblasti národních parků Skalistých hor.

Na letišti v Calgary přistáváme 15. září v jednu hodinu ráno místního času. Osmdesát kilometrů západně nyní od nás leží cíl naší cesty - kanadské Skalisté hory.

V oblasti Skalistých hor jsou na území Kanady vyhlášeny čtyři národní parky: Banff, Jasper, Kootenay a Yoho a další dva, které jsem navštívil, jsou dále na západ - Glacier a Mount Revelstoke. Ledovcová pole, zasněžené vrcholky hor, členité kaňony, vodopády, horké prameny, jezera s průzračnou vodou - to jsou hlavní magnety, které každoročně přitáhnou více než 9 miliónů návštěvníků do chráněných území, které se svými 20 238 km² představují korunní klenoty kanadské ochrany přírody a zároveň jednu z největších horských chráněných oblastí na celém světě.

Banff a Jasper se táhnou severojižním směrem na východních svazích Rockies v provincii Alberta. Ochrana Banffu byla vyhlášena v roce 1885. Je to nejstarší a nejpopulárnější kanadský národní park a zároveň třetí nejstarší národní park na světě po americkém Yellowstone a Královském národním parku v Austrálii.

Indiánské kmeny žily v této oblasti nejméně 13 tisíc let. Indiáni tu lovili ryby a pronásledovali bizony a další velkou zvěř. U jezera Vermilion Lake bylo objeveno pravěké sídliště, které je asi 10 500 let staré. Tady byly vykopány kamenné nástroje, kosti ulovených zvířat a další předměty, které dokazují, že Indiáni pobývali v této oblasti několik tisíc let. Původní obyvatelé žili kočovně a při svých životních způsobech vytvořili v horách indiánské stezky. Kootenayové žili původně na západních svazích Skalistých hor. Hory překračovali na jaře a na podzim, aby lovili bizony na pláních. Jejich významnými stanovišti byly radiové horké prameny v Kootenay (dnes turistické centrum Radium Hot Springs), které chránil duch zvaný Nipika. Barevné prohlubně v Kootenay byly zdrojem pigmentů pro válečné pomalování a v Bow Valley v Banffu se odehrávaly slavnosti slunovratu v místech, kde je dnes golfové hřiště.

V 19.století někteří cestovatelé ve službách obchodníků s kožešinami hledali cestu horami k Tichému oceánu. V jejich stopách pak šli inženýři, kteří vytyčovali trasu transkontinentální železnice, jež měla spojit východní Kanadu s provincií Britská Kolumbie. Práce začaly v roce 1880. Jedním z nejsložitějších problémů byl strmý úsek západně od Kicking Horse Pass v Yoho (průsmyk kopajícího koně). Řeku Kicking Horse překonává osm mostů nejstrmějším stoupáním v Severní Americe. Některé vlaky musely táhnout čtyři lokomotivy, aby se vyrovnaly s tak příkrým stoupáním.

V roce 1883 objevili pracovníci budující železnici jeskyni s teplými sirnými prameny v Sírové hoře (Sulphur Mountain) nedaleko dnešního města Banffu. O dva roky později vláda vyhlásila ochranu rezervace Banffských sirných pramenů "pro léčebné účely pro veřejnost". Nedlouho po dokončení železnice sem začali proudit první turisté - především příslušníci evropské aristokracie a bohatí Američané. President železniční společnosti Van Horne tehdy spustil velkou reklamní kampaň se sloganem: "Nemůžeme exportovat scenerii, budeme importovat turisty". Velmi rychle tu vyrostly hotely a další zařízení, jež sloužila dychtivým návštěvníkům, kteří zde často trávili celé léto. Návštěvníků naštěstí nikdy nebylo příliš a tak zdejší příroda, i když ne úplně panenská si dodnes zachovala všechny atributy, které obdivovali již turisté před sto lety. Postupně se rozšiřovala síť železnic a silnic, částečně se zpřístupnila divoká příroda a byly vyhlašovány další národní parky. V roce 1886 Yoho, 1907 Jasper a konečně v roce 1920 Kootenay.

Geologické podloží Rockies (kanadské označení pro Skalisté hory) tvoří pískovce, slínovce, břidlice a vápence. Jejich stáří převyšuje 600 miliónů let. K nejzajímavějším vrstvám patří tzv. burgesské břidlice z kambria, které vystupují na některých místech NP Yoho. Obsahují známé trilobity, ale kromě toho i spoustu záhadných zkamenělin, se kterými si vědci dodnes lámou hlavu,protože nemohou přesně určit, jakým dnešním živočichům jsou tato dávno vyhynulá bezobratlá stvoření vlastně příbuzná.

Před 120 a 85 milióny lety došlo k horotvorným procesům, při nichž se původně vodorovně uložené vrstvy hornin zvedly a vyvrásnily se do ostrých vrcholků Skalistých hor. Konečnou podobu celé oblasti dodaly doby ledové. V jejich průběhu sestupovaly dolů do údolí ohromné jazyky ledu, které cestou brousily překážející horniny a vytvořily tak charakteristický reliéf ledovcových oblastí s údolími ve tvaru písmene U. V některých případech tak vznikla tzv. visutá údolí. Jsou to menší postranní údolí, která končí vysoko nad hlavním údolím, které kdysi bylo celé vyplněno ledem. Dnes můžeme právě v těchto místech vidět nejkrásnější vodopády (například vodopády Takakkaw v NP Yoho). Při svém ústupu na konci období ochlazení zanechaly ledovce ve svém čele morény. Ty tvoří přirozenou bariéru a díky jim vzniklo například Emerald Lake (Smaragdové jezero) v NP Yoho.