Trvá rok, než nový vážný zájemce o naše orchideje, ať již laik nebo profesionál, najde v přírodě Československa prvních třicet druhů. Druhý rok může zvýšit snadno počet orchidejí známých z našeho území i na padesát. Pak však uplyne dlouhá řada let, v nichž nález každého nového druhu je již velkým dobrodružstvím. A kdyby se této lásce (neboť orchideje nemohou být ani pouhou vědou, ani prostým koníčkem) věnoval celý život, neuvidí u nás už nikdy všechny druhy, které zde rostly v nedávné minulosti.

František Procházka, Václav Velísek,
Orchideje naší přírody, Praha 1983

V podvědomí většiny z nás jsou květy orchidejí spojeny s bujnou vegetací tropických oblastí, ale už ne všichni víme, že menší část z dvaceti tisíc druhů čeledi vstavačovitých (odborné označení pro orchideje), má svůj domov v chladnějších částech naší planety. Tato čeleď čarokrásných rostlin má své zástupce ve všech světadílech kromě Antarktidy, a tudíž se s nimi můžeme setkat i na loukách a v lesích střední Evropy. Na území bývalého Československa se vyskytuje okolo padesáti druhů orchidejí. Mezi nejznámnější orchidejové oblasti patří například Belanské Tatry, Strážovské vrchy, Bílé Karpaty na Moravské i Slovenské straně, Beskydy, Vsetínská pahorkatina, ale například druhově velmi bohaté lokality můžeme najít i v oblasti Českého středohoří. Tato území patří co do výskytu orchidejí k nejbohatším ve střední Evropě.

Možná, že i na podmáčené louce u potoka za vaší chalupou se na přelomu května a června sekáte s červenofialovými květními klasy prstnatce májového nebo prstnatce Fuchsova a podíváte-li se na jejich drobné květy zblízka, zjistíte, že tvarem a intenzitou zbarvení si v ničem nezadají se svými tropickými příbuznými. Budete-li mít při vašich toulkách přírodou štěstí, pak objevíte i atraktivnější druhy orchidejí, například některou z okrotic nebo i střevíčník pantoflíček.

Nejen bizarní tvary květů odlišují orchideje od ostatních členů rostlinné říše. Někdy nás udivuje svojí rafinovaností, kterou bychom u rostlin nečekali, i způsob rozmnožování. Například květy toříčů představují pro určité druhy hmyzu jakési sexuální atrapy. Nejsou to jen barva a tvar květu, které samečkům hmyzu připomínají jejich samičky, nýbrž i vůně aromatických látek vylučovaných květy toříče je s jejich pachem identická. Oklamaný sameček pak usedá na květ a provádí jeho opylení. Jiným příkladem je způsob opylování květu střevíčníku. Hmyz je přilákán na nápadnou žlutou barvu spodního okvětního lístku zvaného pysk, který je tvarován tak, aby hmyz sklouzl po jeho okrajích do jakési pasti uvnitř květu. Vnitřní stavba květu následně nutí hmyz, pokud se chce z pasti uvolnit, pohybovat se způsobem, který vede k opylení květu. Opylením však složitá cesta vývoje dalších jedinců orchidejí teprve začíná.

Orchideje produkují obrovské množství semen, jejich počet může u jednoho jedince během vegetačního období vysoce překročit sto tisíc. Ovšem další vývoj semene je proces natolik složitý, že jen nepatrné množství z nich vyklíčí a doroste v dospělého jedince. Při klíčení semene a následném růstu orchideje hraje rozhodující úlohu přítomnost houbových vláken v půdě. Houbová vlákna prorůstají do podzemních orgánů rostliny a poté svým rozkladem poskytují rostlinnému jedinci živiny. Teprve v dospělosti se některé druhy našich orchidejí stávají na přísunu živin z houbových vláken více nezávislé, jiné však i v tomto stadiu existence bez jejich přítomnosti hynou. Vývoj rostliny od vyklíčení semene do dospělosti (tj. do doby prvního květu) zpravidla trvá několik let, u některých druhů může však i výrazně překročit dobu deseti let. Existenční závislost rostliny na přítomnosti houbových vláken je příčinou velmi nesnadného nebo u některých druhů dokonce nemožného přesazování. Proto si v zahradnictvích můžeme koupit pouze omezený počet druhů orchidejí, vyskytujících se u nás ve volné přírodě.

Abychom na našem území zachovali druhovou pestrost těchto dnes již velmi vzácných rostlin, je třeba jim věnovat zvláštní pozornost a chránit je před negativními vlivy. Naštěstí pryč jsou doby, kdy neustálé zvyšování hektarových výnosů zemědělských plodin vedlo k nepřiměřenému používání syntetických hnojiv. Paradoxně je to ekonomika, která dnes nutí naše zemědělce používat tato hnojiva s rozvahou a tím přispívat ke zlepšení životního prostředí. Avšak nejen člověk, ale i sama příroda může orchideje vytlačovat z jejich původních stanovišť. Příčinou je velmi nízká konkureční schopnost našich orchidejí. Jakmile jiné vyšší rostliny začnou uplatňovat svoji konkurenční schopnost, orchideje ubývají a často i mizí. Proto také dnes již nestačí pouhá pasívní ochrana lokalit, ale je často třeba uměle vytvářet podmínky pro zachování populace. Například každoroční sekání trávy a občasné vyřezávání křovisek může pozitivně ovlivnit výskyt orchidejí na jejich stanovištích.