Súdán, v mediích často zatracovaná země, ležící na území severovýchodní Afriky, je se svými více než dva a půl miliony čtverečních kilometrů rozlohy největší zemí černého kontinentu. Země, sužovaná vleklými etnicko náboženskými spory mezi muslimským severem a křesťanko animistickým jihem, však nabízí i svoji přívětivější tvář, zcela odlišnou od té mediální.

Súdán leží mezi obratníkem Raka na severu a pátým stupněm severní šířky na jihu. Životadárnou páteří země je řeka Nil, jejíž obě ramena Bílý a Modrý Nil tečou z oblastí tropických deštých pralesů na jihu přes savany středního Súdánu k Chartúmu, kde se obě řeky setkávají. Od soutoku Nil pokračuje jako jedna mohutná řeka vyprahlou pouští k Wadi Halfě, nejsevernějšímu Súdánskému městu a zde řeka zemi opouští. Na cestě od Chartúmu k severním hranicím vytváří Nil obrovský esovitý meandr přerušovaný v poměrně pravidelných intervalech divokými peřejemi zvanými katarakty. V nich Nil musí překonat skalní soutěsky s obrovitými balvany a prodrat se přes příčné prahy mezi mnoha ostrůvky. Proud vody v kataraktech je natolik silný, že jej lze jen těžko překonat. Katarakty jako přirozené překážky v historii země způsobovaly, že po dlouhá období bylo Súdánské území rozdrobeno na řadu izolovaných oblastí, neboť obyvatelé Nilských břehů nemohli přijít na způsob, jak tyto peřeje překonat.

Moderní historie Súdánu začíná v roce 1956 získáním státní nezávislosti na Velké Británii a Egyptě. Prakticky ve stejném okamžiku však vypukla občanská válka, kdy jih zklamaný zamítnutou autonomií povstal. Súdán nikdy nebyl jednotnou zemí, byly to země dvě - zaostalý a chudý jih osídlený převážně animistickými kmeny a naproti tomu relativně bohatý sever s úzkými vazbami na arabský svět. Kořeny občanské války (ta s vyjímkou let 1972 - 1983 trvá až dodnes) sahají hluboko do období britské koloniální nadvlády. Z této doby pochází vzájemná nevraživost způsobená výbojnými nájezdy seveřanů, kteří si tímto způsobem v řadách svých jižních sousedů opatřovali otroky.